Deprecated: Function set_magic_quotes_runtime() is deprecated in /home/html/kvregion.savana-hosting.cz/public_html/podnikatele/textpattern/lib/txplib_db.php on line 14
K významným oblastem, v nichž jsou podmínky výkonu zaměstnání (závislé práce) specificky upraveny patří zejména úprava pracovní doby, mzdové nároky zaměstnance, nároky na náhradu výdajů v souvislosti s pracovními cestami a ustanovení týkající se dovolené.
Pracovní doba
Zákoník práce stanoví (§79) základní délku pracovní doby, která
činí 40 hodin týdně.
Zaměstnavatel se může rozhodnout pracovní dobu upravit jako pevnou,
flexibilní (s možností pevně určené základní části a volitelné
části) anebo ji stanovit formou tzv. konta pracovní doby jako jiného
způsobu nerovnoměrného rozvržení pracovní doby, který umožňuje
zaměstnavatelům reagovat na měnící se potřebu práce v návaznosti na
zakázky, odbyt zboží a podobně. Zavedení kont pracovní doby by mělo
zaměstnavateli umožnit, aby přiděloval zaměstnanci ve vyrovnávacím
období práci v takovém rozsahu, v jakém to odpovídá jeho potřebám.
Konkrétní podmínky, jak bude konto pracovní doby nastaveno, může obsahovat
jen kolektivní smlouva, popřípadě vnitřní předpis.
Pravidla pro stanovení a rozvržení pracovní doby jsou obsažená v Zákoníku práce (§81 – 96).
Nároky zaměstnance v oblasti mezd
Za vykonanou práci přísluší zaměstnanci mzda. Mzda přiznaná zaměstnanci za vykonanou práci nesmí být nižší než minimální mzda stanovená právním předpisem.
Zákoník práce vychází z možnosti mzdu buď sjednat (v kolektivní, pracovní či jiné smlouvě), nebo stanovit. Stanovení mzdy zaměstnavatelem může být provedeno vnitřním předpisem nebo mzdovým výměrem.
Kromě mzdy musí zaměstnavatel vyplácet v zákonem stanovených
případech i příplatky ke mzdě (ty se nezapočítávají do minimální
mzdy, pokud zaměstnanec pobírá minimální mzdu).
U vedoucích zaměstnanců může být nově mzda sjednána již
s přihlédnutím k případné práci přesčas.
Vysílání zaměstnanců na služební cesty
Pracovní cestou se rozumí časově omezené vyslání zaměstnance zaměstnavatelem k výkonu práce mimo sjednané místo výkonu práce. Zaměstnavatel může vyslat zaměstnance na pracovní cestu jen na základě dohody s ním (§42 odst. 1 Zákoníku práce). V případě vyslání zaměstnance na pracovní cestu přísluší zaměstnanci:
Podrobnosti o nárocích na výše uvedené náhrady upravují zejména §156 – §172 Zákoníku práce.
Dovolená
Zaměstnanci, který vykonává zaměstnání v pracovním poměru, vzniká za podmínek stanovených v §211 – §233 Zákoníku práce právo na dovolenou za kalendářní rok nebo na její poměrnou část, dovolenou za odpracované dny, popřípadě dodatkovou dovolenou. Dovolená je zákonem stanovena na minimálně 4 týdny (je potřeba připomenout, že „dovolené se nelze vzdát“).