Zákon č.114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů stanoví režim ochrany pro vybrané části území a uvádí, co je nutné dodržet, případně čeho je nutné se zdržet, aby nedošlo k nepovoleným zásahům v chráněných částech přírody a krajiny. To se týká především zvláště chráněných území, kterými jsou národní parky, chráněné krajinné oblasti, národní přírodní rezervace, přírodní rezervace, národní přírodní památky a přírodní památky a také ptačí oblasti. V souvislosti s uvedenou ochranou dochází i k omezení vlastnických práv.
Odkazy na důležitá ustanovení související s podnikatelskou činností jsou uvedeny v následující tabulce:
| Paragraf | Stručný obsah ustanovení |
| § 8 | Povolení ke kácení dřevin |
| § 14 | Kategorie zvláště chráněných území |
| § 16 | Základní ochranné podmínky národních parků |
| § 26 | Základní ochranné podmínky chráněných krajinných oblastí |
| § 29 | Základní ochranné podmínky národních přírodních rezervací |
| § 34 | Základní ochranné podmínky v přírodních rezervacích |
| § 45c | Ochrana evropsky významných lokalit |
| § 49 | Základní podmínky ochrany zvláště chráněných rostlin |
| § 50 | Základní podmínky ochrany zvláště chráněných živočichů |
| § 51 | Zvláštní ochrana nerostů |
| § 58 | Náhrada za ztížení zemědělského nebo lesního hospodaření |
| § 67 | Povinnost investorů |
K zákonu o ochraně přírody a krajiny byla vydána prováděcí
vyhláška č. 395/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
V oblasti ochrany přírody a krajiny se očekává novela zejména
v souvislosti s potřebou zpřesnění transpozice příslušných
předpisů ES.