Směrnice o službách a postup její implementace v ČR a EU

Trh služeb v rámci vnitřního trhu EU je doposud do velké míry nedokonalý a plný nejrůznějších překážek, což brání plnému využití jeho potencionálu. Evropská komise proto na začátku roku 2004 předložila Návrh směrnice o službách, jejímž cílem je zjednodušení podnikatelského prostředí v sektoru služeb a odstranění mnohých stávajících překážek. 

Směrnice o službách byla definitivně schválena Radou Evropské unie dne 12. 12. 2006. Členské státy mají povinnost transponovat její ustanovení do svých právních řádů do konce roku 2009. V ČR spadá tato problematika do působnosti Ministerstva průmyslu a obchodu.

Směrnice přináší podnikatelským subjektům řadu zjednodušení a výhod při poskytování služeb na trzích ostatních členských zemí EU. Od roku 2010 tedy lze očekávat zjednodušení administrativy a snadnější přístup k poskytování služeb. Tím je míněno zejména soustředění veškeré administrativní agendy související s volným pohybem služeb do jednotných kontaktních míst členských zemí. Jejich existence ulehčí podnikatelům komunikaci se všemi relevantními orgány státní správy v cizím státě. Jednotná kontaktní místa budou podávat informace například o požadavcích na přístup k výkonu služby, o možných opravných prostředcích proti rozhodnutí státních orgánů či o veřejných databází souvisejících s poskytováním služeb.

Dalším přínosem Směrnice je možnost komunikace s jednotnými kontaktními místy a vyřizování veškerých formalit elektronickou formou. Směrnice odstraňuje povinnost předkládat originály a ověřené kopie dokumentů – poskytovatelům služeb postačí k prokázání potřebných informací i neověřený dokument. Předkládání originálů bude vyžadováno jen v opodstatněných a naléhavých případech. Usazování fyzických a právnických osob (tedy zakládání podniků a živností v členských státech EU podnikateli a živnostníky z jiných členských zemí) bude zbaveno diskriminačních požadavků a to jak přímých, založených na národnosti, tak nepřímých.
Směrnice rovněž umožní úřadům členských států vzájemně si vyměňovat informace prostřednictvím elektronického systému, což zvýší efektivitu státní správy a povede ke snížení administrativní zátěže kladené na samotné poskytovatele služeb.

Co nepochybně bude podnikatele zajímat je tzv. „procedura tichého souhlasu“, tj. bude-li podnikatel žádat např. o povolení k zahájení činnosti a úřad mu ve stanovené lhůtě neodpoví, bude se povolení považovat za udělené. K dalším novinkám patří povinnost členských států uznávat pojištění odpovědnosti uzavřené poskytovateli služeb v jiných členských státech nebo úplný zákaz omezování reklamní činnosti příslušníků regulovaných profesí. Zlepšení mohou očekávat také příjemci služeb, kteří budou mít v zásadě garantovanou možnost nerušeně přijímat kvalitnější služby od poskytovatelů z kteréhokoliv členského státu.

V této souvislosti je potřeba zmínit nový nástroj, jež bude pro potřeby vnitřního trhu využíván v budoucnu a tím je tzv. IMI systém – informační systém vnitřního trhu. Jedná se o projekt Evropské komise, jehož cílem je vytvořit informační systém propojující kompetentní úřady jednotlivých členských států a tím umožnit jejich rychlou a efektivní administrativní spolupráci a vzájemnou komunikaci. Systém by měl umožnit bezpečnou a rychlou výměnu informací mezi jednotlivými orgány členských zemí, a to v rámci jediného on-line systému. Komunikace mezi kompetentními úřady všech členských zemí by měla být zajištěna zejména snadnou identifikací partnerského orgánu v jiném členském státě, odstraněním jazykových bariér, možností výměny dokumentů, vytvořením strukturovaných scénářů výměny informací, apod. Systém tak přispěje k přehlednosti a k urychlení vyřizování veškerých podání a žádostí v rámci vnitřního trhu.